Kniha se snaží přiblížit zvídavým čtenářům podstatu matematiky. To je dost odvážné, neboť, jak se tvrdí v knize, v roce 1900 bylo možno shrnout matematické znalosti do 80 knih, dnes jsou to statisíce
Překlad Jan Švábenický, váz. s přebalem, 130 x 200, 344 stran, 110 ilustrací, 389 Kč, ISBN 978-80-7363-364-6, ISBN koeditora 978-80-257-0494-3, EAN 9788073633646, řada Aliter, vydání 2, poprvé vyšlo 11.10.2011, 1. dotisk 20.09.2016.
Kniha se snaží přiblížit zvídavým čtenářům podstatu matematiky. To je dost odvážné, neboť, jak se tvrdí v knize, v roce 1900 bylo možno shrnout matematické znalosti do 80 knih, dnes jsou to statisíce.Přesto stojí za to přiblížit širší veřejnosti moderní matematiku.
Autor (profesor na katedře matematiky Stanfordské univerzity) prokázal široké znalosti a nesporný literární i popularizační talent. Kniha je rozdělena do osmi kapitol, předmluvy a úvodu a rejstříku a barevné přílohy. Příjemně mě překvapila forma a vzhled knihy, která je vázaná. Úvod patří právem starověké matematice tedy Pythagorovi, Euklidovi a jeho Základům a prvočíslům. Samostatné kapitolky patří zakladatelům moderní matematiky Gaussovi a Fermatovi. U něj se zmiňuje o Malé a Velké Fermatově větě. Druhá kapitola je o principech uvažování a důkazech. Tady myslím autor přestřelil, neboť přeceňuje schopnosti čtenářů. Sám jsem učitel matematiky a ani na VŠ jsem neměl základy logiky a vysvětlování autora mi připadá dost náročné. Myslím, že pro širší veřejnost bude těžko stravitelný hlavně způsob výkladu Aristotelovy logiky nebo Booleovy logiky. V podkapitole o Kurtu Gödelovi mohl překladatel uvést, že se tento jeden z nejvýznamnějších světových matematiků 20.stol. narodil v Brně. Za zajímavou pro mě osobně považuji zmínku o matematické lingvistice, o které jsem dosud téměř nic nevěděl. Zároveň jsem si potvrdil některé postupy, které jsem používal při amatérské analýze časopiseckého textu. Pěkný je naopak výklad integrálního počtu a součtu nekonečné řady, trochu naivní mi připadá charakteristika inverzní funkce jako funkce, která původní funkci anuluje. Když se autor zmiňuje o limitě a Karlu Weierstrassovi a Augustinu Cauchymu, měl se také zmínit o nejvýznamnějším českém matematikovi Bernardu Bolzanovi, který k rozvoji moderní matematiky v dané oblasti významně přispěl.´V další kapitole o geometrii překladatel v podkapitole o projektivní geometrii přeložil pojem, který se v češtině zpravidla překládá jako dvojpoměr, jako křížový poměr. Širší veřejnost má zde možnost se seznámit s neeukleidovskou geometrii a její historii. V kapitole o teorii grup pak používá pojem polynomiální rovnice, který znám ze školy jako algebraická rovnice. Nejzajímavější pro mě byla část o topologii, kde kromě zmínky o teorii grafů, je také zmíněna teorie uzlů, kterou jsem do té doby neznal. Poslední dvě kapitoly jsou o teorii pravděpodobnosti a vesmíru potažmo fyzice. Vzhledem k tomu, že nejsem fyzik, byl pro mě obtížný výklad teorie elektromagnetického pole a teorie relativity.
Kniha pomůže zvýšit povědomí širší veřejnosti o matematice u vzdělanější části populace a proto je užitečná. Matematika nám dává oči, kterými můžeme spatřit to, co by našemu zraku zůstalo jinak skryto, píše se na zadní straně obálky knihy. I když autor většinou nejde za hranici středoškolského nebo max. vysokoškolského kurzu matematiky, je kniha určitě užitečná, protože čtenáře seznamuje s historii jednotlivých matematických myšlenek, navíc jsem se řadu věcí z ní dozvěděl, i když mám matematické vzdělání. Na kvalitě knihy se podílel i výborný překlad Jana Švábenického. Co mně však chybělo byl seznam použité literatury.
PRAVÝ doktor přírodních věd Karel Vašíček
